Problematika zadírání šroubových spojů u nerezového materiálu

Zatuhnutí nerezového šroubového spoje bývá občasnou komplikací, ke které dochází během procesu utahování. Tento jev je způsoben třením povrchů kovů během montáže. Toto tření je způsobeno drsností povrchů kovů v kombinaci s tlakem na kontaktních plochách a jejímu následnému zahřátí. Toto zvýšení tlaku na kontaktních plochách závitu může způsobit dočasné zvýšení jejich přilnavosti kdy dochází k jevu tzv. studeného přivaření, nebo-li zadrhnutí závitu. Výrobky vyrobené z austenitické nerezové oceli jsou v tomto ohledu citlivější v porovnání s výrobky z běžné oceli z důvodu krystalické atomové struktury těchto kovů. Tento jev tedy není způsoben špatnou kvalitou výrobku, ale projevuje se běžně u spojovacího materiálu vyrobeného v souladu se všemi standardy. Takto poškozený spoj může vést ke zpoždění výroby nebo následným poruchám finálního výrobku. U výrobků u kterých dochází během montáže ke zvýšenému tření, jako jsou například pojistné matice s polyamidovým kroužkem je riziko zadírání poměrně vysoké. Aby bylo zabráněno tomuto nežádoucímu jevu, jsou námi nabízené samojistné matice standartně opatřeny kluznými emulzemi typu Gleitmo apod. S efektem zatuhnutí šroubového spoje u nerezového materiálu je však vždy nutné počítat a je tedy zároveň vhodné dodržovat jistá preventivní opatření před a během montáže. Vždy je dobré zkontrolovat, zda kontaktní plochy závitu neobsahují nečistoty, otřepy, kovové částice prach nebo jiné nečistoty. Je vhodné vyhnout se použití rázových utahovacích nástrojů a zachovat proces pomalého a rovnoměrného otáčení šroubového spoje. Mimo použití maziv zlepšujících viskozitu závitu je často používaným řešením kombinace materiálu A2 a A4 (AISI 304 a AISI 316) – ovšem toto řešení ne vždy zabrání zadření. Struktura obou materiálu je totiž srovnatelná. Jako vhodnější kombinace se jeví použití mosazného a nerezového spojovacího materiálu. V posledních letech se v určitých procesech čím dál častěji setkáváme s použitím matic nebo šroubů s povrchovou úpravou na bázi PTFE, Teflonu nebo Xylanu.